psychotesty a testy osobnosti online

Psychologie - věda o psychice

Psychologie studuje prožívání a chování

Jaká je pro dítě optimální délka vyučovací hodiny? Jak dlouho se dokáže soustředit? Pamatuje si nejvíce informací ze začátku, z prostřed nebo z konce hodiny? Nebo na tom nezáleží? ...

Jaké podmínky vytvořit zaměstnancům, aby pracovali co neefektivněji? Je pro ně nejdůležitější mzda nebo jsou ve hře i jiné faktory? Ovlivňuje jejich výkon úroveň hluku a osvětlení? ...

Proč se často chováme jinak o samotě a jinak mezi lidmi? Co způsobuje, že někteří lidé jsou snadno ovlivnitelní ostatními? Má v této souvislosti význam zajímat se o jejich výchovu v dětství? ...

Na tyto a nekonečnou řadu dalších otázek se snaží nalézt kvalifikované odpovědi věda zvaná psychologie. Mnoho lidí (nepsychologů) se považuje za "vcelku dobré psychology", přičemž s větším či menším úspěchem praktikují tzv. laickou psychologii – často třeba v hledání příčin chování druhých lidí, přičemž tyto odhady bývají člověk od člověka značně rozdílné. Psychologie usiluje o nalezení odpovědí spolehlivých, objektivních a co nejobecnějších, které lze dále prakticky využívat.

Každá věda má předmět svého studia - tedy vymezení toho, čím se zabývá. Jak je naznačeno v nadpisu, psychologie zkoumá psychiku coby jeden z projevů života, ale přestože definovat psychologii jako vědu o psychice není chybné, intuitivně cítíme, že to není ani dostačující.
O to, co je a není obsahem psychiky, se na poli vědy svedlo v minulosti mnoho bojů, a nutno přiznat, že ani dnes nepanuje v této záležitosti úplná shoda. Psychologie je věda neobyčejně vnitřně strukturovaná. V současnosti převažuje názor, že základními dimenzemi psychiky jsou jevy prožívání a chování.

Prožívání označuje vnitřní psychické procesy, chování pak pozorovatelné vnější projevy. Jinak řečeno, chování je projevem prožívání. V prožívání přijímáme informace, vyhodnocujeme je a na základě toho rozhodneme o nejvhodnějším způsobu reagování. To se prakticky realizuje v chování, které může mít podobu nějakého jednání, slovní reakce, ale i nečinnosti.
Příkladně při přecházení silnice - zjišťujeme situaci nalevo a napravo - zprava přijíždí auto - odhadujeme, zda stihneme bezpečně přejít - rozhodneme se, že ano (až potud probíhá vše v našem prožívání) - a přejdeme (chování). Pokud bychom se rozhodli počkat, naše chování by mělo povahu čekání - nečinnosti.

Psychologii tedy lze v hrubých rysech definovat jako vědu o psychice, jejímiž základními dimenzemi jsou jevy prožívání a chování.

Lidská psychika není zkoumána samoúčelně; psychologie usiluje o to, aby její teoretické poznatky byly využitelné v praxi. Právě proto se hledají obecné zákonitosti, vytvářejí se nejrůznější typologie* a stanovují se normy**, resp. úrovně normality***. Psychika každého člověka je individuální, jedinečná, ale i při existenci značných rozdílů lze na základě společných znaků sdružovat jedince do typů (např. typy temperamentu) a podle frekvence výskytu určitých jevů stanovovat normální (obvyklé, průměrné) hodnoty (např. hodnoty inteligenčního kvocientu). Pak je možné mezi sebou jedince srovnávat a také predikovat (předvídat) jejich chování. V této souvislosti se rozlišují dva přístupy ke studiu psychiky - nomotetický, který se zaměřuje na hledání všeobecných znaků společných více jedincům, a idiografický, který se snaží postihnout individualitu, osobitost každého jedince.
Středem zájmu současné psychologie je lidská psychika. Dříve sem spadala i psychika zvířat, ale tou se dnes zabývá poměrně nedávno vzniklý vědní obor etologie****.

* Typologie
Rozčlenění objektů nebo jevů do určitých skupin podle určitého kritéria nebo souboru znaků.

** Norma
Zde kritérium pro posouzení určitého objektu nebo jevu.

*** Normalita
Tento pojem se v psychologii vymezuje jen velmi obtížně, nejčastěji jako taková vlastnost objektu nebo jevu, která odpovídá očekávání nebo normě. V psychopatologii se rozlišuje:
• normalita subjektivní - jak moc "normálně" se daný jedinec cítí,
• normalita sociální - do jaké míry "normální" připadá jedinec svému okolí,
• normalita diagnostická - na základě ne/přítomnosti patologických znaků,
• normalita statistická - na základě odchylky od statistické normy,
• normalita funkční - na základě projevů jedince v urč. situaci.

**** Etologie
Vědní obor, který studuje chování živočichů v jejich přirozeném prostředí; klade si za cíl porozumět jejich chování a zjistit, jakým způsobem se přizpůsobili okolním podmínkám.

PhDr. Michaela Peterková

nahoru