psychotesty a testy osobnosti online

Prenatální a perinatální období

Vznik, růst a narození člověka

Stručný přehled fází prenatálního vývoje

1. Fáze oplození, uhnízdění blastocysty a vytvoření tří zárodečných listů; trvá asi 3 týdny; již koncem 3. týdne vzniká nervová trubice jako základ nervové soustavy.
2. Embryonální období; vytvářejí se základy všech orgánů; vzhledem k intenzivnímu růstu je v tomto úseku embryo velmi citlivé a vlivem patogenních faktorů zde mohou vzniknout základy závažných vývojových vad. Od 4. do 12. týdne.
3. Fetální období (fetus - plod); dokončuje se vývoj orgánových systémů a probíhá růst. Od 12. týdne po narození.

Vývoj dítěte během fetální fáze:

3. měsíc - sací pohyby, svírání ruky, pohyby hlavičkou i trupem
4. měsíc - střídavé pohyby rukama a nohama, reaguje na dotyk kdekoli na pokožce, hýbe jazykem, otvírá a zavírá ústa, mění výraz tváře; počátek tvorby základních reflexů
5. měsíc - reaguje na tlak, vnímá zvuky, rozlišuje chutě, výraznější pohyblivost; mezi 4. a 6. měsícem dochází k významného kroku - mozkové buňky migrují (cestují) do kortexu (mozkové kůry) a funkčně se diferencují; porucha v časovém programu migrace nebo lokalizace se projeví jako potíže zrání a integrace jednotlivých procesů (např. jako dyslexie)
6. měsíc - víc pohybů, které jsou ještě reflexní a nekoordinované; zkušenost (tj. výsledek učení) plodu se projevuje ve specifičnosti reakcí na rozmanité akustické podněty
7. - 9. měsíc - všechny kompetence se dále diferencují, plod je již natolik zralý, aby přežil předčasné narození

Fáze prenatálního vývoje zahrnuje dobu od početí po narození dítěte a trvá přibližně 40 týdnů. Kromě zásadního významu biologického vývoje jsou v tomto období také pokládány základy pro citový vztah mezi matkou, resp. oběma rodiči, a (zatím očekávaným) dítětem. Skutečnost očekávání dítěte má značný vliv na život obou jeho rodičů; dítě jim přinese na jedné straně velké obohacení, na straně druhé nutnost určitých změn životního stylu a společenských rolí.

Pozice partnera matky bývala v minulosti podceňována jako málo významná, nicméně i od něho těhotenství jeho partnerky leccos vyžaduje. Musí se vyrovnat mimo jiné s určitou proměnou osobnosti nastávající matky a posléze i s faktem, že dítě nárokuje mnoho jejího času a pozornosti, které ona tím pádem nemůže věnovat jemu. Pro matku samotnou pak těhotenství neznamená vždy období klidu a vyrovnanosti; prožívá i značnou zátěž psychickou, tělesnou a společenskou.

Důvodů, které vedou lidi k tomu, aby měli děti, existuje celá řada: Nemít děti je nepřirozené, tedy analogicky lze zplození potomka označit za projev normálnosti. Dítě přináší změnu, oživení, je zdrojem radosti, objektem citů, pokračovatelem života rodičů; může však být i prostředkem k úniku z vlastní rodiny, výsledkem nátlaku na partnera, levnou pracovní silou, zbraní proti osamělosti nebo ekonomickou pojistkou na stáří rodičů.
Postoje rodičů, v nichž je zahrnuta pohnutka ke zplození dítěte i jejich vztah k těhotenství, významně ovlivňují psychický vývoj jejich potomka. Ten přichází do prostředí, které funguje podle nějakého zaběhlého řádu, a zákonitě tento řád naruší. Na rodičích potom je, aby tuto změnu zpracovali a přijali, což je podmíněno určitou mírou jejich osobnostní vyzrálosti.
Interakce matky a dítěte začíná již v době těhotenství. Na fyziologické úrovni je jejich vzájemná komunikace zprostředkována krví, a protože různé prožitky a emoční stavy matky mají určitou biochemickou odezvu, pocítí je i plod. Matka stimuluje dítě rovněž svými pohyby a hlasem.

Člověk už jako plod je schopen se učit a pracovat s pamětí; svědčí o tom empiricky dokázaná skutečnost, že novorozené dítě pozná hlas své matky - umí jej odlišit od hlasů jiných lidí.
Prenatální vývoj může být ovlivněn celou řadou dalších okolností - např. výživou, požíváním alkoholu a drog, kouřením nebo diabetem matky, chorobami, které matka v těhotenství prodělala, slunečním a ionizačním zářením aj.

Jako perinatální období se označuje doba těsně před porodem, porod samotný a doba těsně po porodu. Na duševní i tělesný vývoj dítěte mohou mít negativní vliv případné porodní komplikace.
Přítomnost otce u porodu je ve světě běžným jevem již mnoho desetiletí, u nás se tato záležitost začala prosazovat krátce před rokem 1989. Mezi její hlavní pozitiva patří snížení nejistoty a úzkosti obou partnerů a fakt, že porod jako společný prožitek prohlubuje jejich vzájemný citový vztah.
Dřívější praxe, kdy právě narozené děti byly umisťovány separátně od matky na novorozenecké oddělení, je již také překonána - a to metodou zvanou rooming in, kdy dítě je od počátku ve společném pokoji s matkou. Za těchto podmínek mezi nimi vzniká snáze a rychleji emoční pouto. Za velké plus se považuje i fakt, že tyto děti jsou rovněž déle kojeny (a v důsledku toho průměrně méně nemocné).

Příklady činitelů, které mohou problematizovat zdravý průběh vývoje dítěte:

* Dítě se narodí z nechtěného těhotenství - pro dítě samotné to představuje jisté riziko budoucích problémů, přičemž problémy nemusí, nicméně mohou za určitých okolností nastat. U těchto dětí byla pozorována v průměru vyšší nemocnost, školní problémy, nižší úroveň sociálních dovedností a zvýšená tendence k obezitě (jídlo má nahradit neuspokojené psychické potřeby).
* Velmi mladí rodiče - dítě bývá z jejich hlediska více rušitelem než pozitivním přínosem; často potřebují výpomoc svých rodičů, od nichž se ovšem zároveň chtějí osamostatnit.
* Rodiče pokročilého věku - v důsledku větších životních zkušeností předvídají rozličná rizika a mívají tendenci své dítě úzkostlivě chránit a tím pádem omezovat.
* Ztíženou pozici mají dále nedonošené, nemocné děti a děti s různými vrozenými vadami.

PhDr. Michaela Peterková

nahoru