Hlavní rysy člověka s disociální osobností: bezohlednost, bezcitnost, agresivita
Disociální porucha osobnosti se projevuje nedodržováním společenských norem a bezohledností vůči ostatním lidem (i zvířatům a věcem). Disociálové často páchají opakovanou trestnou činnost. Neznají pocity viny ani výčitky svědomí. Jejich jediným zájmem je dosáhnout svých cílů; na ostatní ohled neberou.
Pokud se člověku s disociální osobností něco nepodaří, viní z toho jiné lidi, úřady, systém atp.; svou chybu nepřizná nikdy.
Disociál může snadno navazovat vztahy, které ale nevydrží dlouho. Má potíže vytrvat v práci. Pokud má děti, nestará se o ně dobře; časté je týrání.
Člověk s disociální poruchou osobnosti nesnáší frustraci – tedy překážky a neúspěchy. V takových situacích má tendenci reagovat násilně a prudce.
Vlastní agresivitu přičítá druhým lidem – ostatní lidi vidí tak, že bojují proti němu, a on nato jen reaguje. Když se k disociálovi někdo chová hezky, ten to bere jako slabost nebo lest. Jakoukoli, i dobře míněnou kritiku považuje za osobní útok.
U rozvoje disociální poruchy se vyskytují biologické i sociální vlivy. Z biologických je to často bouřlivý temperament, k sociálním vlivům patří výchova bez lásky s krutými tresty, zneužívání a týrání.
Disociál považuje svět kolem sebe za nepřátelské místo, proti němuž musí bojovat.
Disociální osobnosti se také říká osobnost antisociální, tedy protispolečenská. Pojem se často zaměňuje s označením "asociální", což ovšem znamená "nespolečenský".
OSPAT – online test poruch a typů osobnosti
PhDr. Michaela Peterková
|